| Montované haly -- hlavní parametry |
|
|
Dispozice objektu Doporučená vzdálenost příčných vazeb (modul M) je 6,0 m, což je výchozí rozměr při optimalizaci systému. Modul lze snadno zmenšit, např. na 5,0 m. Jeho zvětšení je rovněž možné, ale vyvolá použití nestandardních prvků. V obou případech se zvyšuje spotřeba materiálu a cena dodávky. Svářeč Pokud není požadovaná délka objektu násobkem 6,0 m (nebo jiného zvoleného modulu), zkrátí se jeden nebo shodně oba moduly v koncových polích. Pokud je nutné ve vícelodním objektu zvětšit vzdálenost vnitřních sloupů, provede se jejich rozteč dvojnásobná a mezilehlé vazníky se uloží na přímopásový příhradový průvlak. V polích vyhrazených pro podélné ztužení mezi sloupy je výhodné provést rozteč sloupů v základním modulu. Použití průvlaků mezi středními sloupy zvyšuje spotřebu materiálu pouze nepodstatně, přitom ale zmenšuje počet středních sloupů a jejich základů. Rozpětí Rozpětí haly je vzdálenost os sloupů, od nichž je k vnějšímu líci sloupů a paždíků zpravidla 160 mm. Rozpětí se volí z řady 12, 15, 18, 20, 22, 24, 27, 30, 36, 40 m nebo se určí rozpětí jiné. Výška haly Výrobní hala FEMONT OPAVA s.r.o. Výška haly je určena kótou horní hrany ocelové konstrukce (vazníku) v ose krajního sloupu nad podlahou (nad úrovní ±0,00 m). Výška haly (H) se určuje z požadované využitelné výšky interiéru (h), ke které se přičte skladebná výška vazníku (A). H = h + A. Výška hal s mostovým jeřábem se určuje z požadované výšky zdvihu, kóty háku v horní poloze k úrovni jeřábové dráhy a výšky průjezdného prostoru jeřábu nad jeřábovou dráhou. Halu lze též definovat polohou konzoly pro uložení jeřábové dráhy a spodní hranou střešní konstrukce. Sklon střechy Střešní vazníky VEDE systému jsou navrženy pro sklon střechy 5 %, 10 % a 15 %. Pokud má mít objekt proporce shodné s halou HARD, provede se sklon 20 %. Sklon lze provést libovolný - podle požadavku. Sklon střechy se volí podle účelu a vzhledu. Při sklonu menším, než 7% je nutno použit bezesparovou krytinu z PVC fólie. Příčná vazba Příčnou vazbu tvoří vazníky kloubově uložené na sloupy, jež jsou vetknuté do základových patek. Vetknutí je provedeno v rovině vazby a přenáší do základů účinky větru na boční stěny. U relativně krátkých hal (do délky 4x větší než rozpětí) se provedou ztužení ve štítových stěnách, které přebírají účinky větru na podélnou stěnu - tím se výrazně sníží namáhání vetknutých sloupů a patek. Příčná vazba může být jednolodní nebo vícelodní. Pultové vazníky umožňují vytvářet výhodné dvoulodní (případně vícelodní) objekty bez úžlabí. Vícelodní objekty s trapézovou krytinou s mezistřešními žlaby mají v místech úžlabí vloženu mezi rozpětí modulovou vložku 750 mm. Vložka vytváří místo pro žlab a svody. Sloup v ose modulové vložky má rozšířenou hlavu pro uložení vazníků na ložiska v rozteči 750 mm. Štítová vazba Štítovou vazbu tvoří rohové sloupy a mezi nimi umístěné štítové sloupy, maximální rozteč mezi sloupy je 6,0 m. Na sloupech štítové stěny je uložen trám, obvykle z tenkostěnného profilu TP 320 x 160 mm. Štítový trám je opatřen lemovacím profilem pro připojení stěnového pláště Rohové sloupy jsou obvykle vetknuty v rovině štítové vazby, mezilehlé štítové sloupy jsou vetknuty kolmo k rovině štítové stěny. Mezilehlé štítové sloupy jsou zpravidla rozmístěny tak, aby bylo možno uprostřed stěny umístit vrata. Pokud se vrata v ose budovy nepožadují, může být v ose stěny umístěn štítový sloup. Pokud se předpokládá prodloužení objektu navázáním budoucí konstrukce na štítovou stěnu, uloží se na rohové sloupy vazník a mezilehlé sloupy se ukončí pod jeho spodním pásem. Líc sloupů a paždíků je zpravidla 160 mm před osou štítové vazby. Podélné ztužení Podélnou stabilitu budovy zajišťují ztužidla mezi sloupy podélných stěn a mezi vnitřními sloupy vícelodních objektů. U hal s mostovými jeřáby přenášejí ztužidla i podélné účinky jeřábů (brzdné síly). U kratších objektů se provádí jedno, u delších objektů dvě ztužidla v každé řadě sloupů. Ztužidla tvoří příčné a diagonální pruty z trubek, jež spojují dva sousední sloupy. Zatížení a dimenzování Zatížení určuje ČSN 73 0035 o zatížení stavebních konstrukcí. Hodnoty zatížení sněhem a větrem určuje tato norma podle oblasti v místě výstavby. Výpočtová hodnota vlastní tíhy ocelové konstrukce a střešního pláště je 0,6 kN . m-2 (upravuje se podle skutečného provedení; rezerva pro přitížení rozvody apod. je 0,1 kN . m-2). Tyto údaje určují i svislý tlak na sloupy a na základy. Vodorovné zatížení větrem má základní hodnotu w0 = 0,45 kN . m-2 ve III. větrové oblasti. Ve IV. větrové oblasti je pak w0 = 0,55 kN . m-2 do výšky 10,0 m. Účinky mostových jeřábů udává jejich výrobce v závislosti na typu, nosnosti a rozpětí. Dimenzování sloupů se provádí ve statickém výpočtu projektu ocelové konstrukce. Užitné rovnoměrné zatížení vestavěných podlaží pro kanceláře a sociálního zařízení se uvažuje normovou hodnotou 3,0 kN . m-2, pokud není zadáno jiné zatížení. Dimenzování prvků, pro které není provedeno statické posouzení v rámci systému, se provádí ve statickém výpočtu projektu ocelové konstrukce. Materiál Ocelová konstrukce je provedena z materiálu pevnostní třídy S 235 nebo S 275 (vazníky). Požární odolnost nechráněné ocelové konstrukce je podle ČSN 73 0804 a ČSN 73 0810 10 minut. Úpravu na R15 D1 je nutno dohodnout.
|